životopis
Dětství a mládí
Rodina státního úředníka Aloise Hitlera se často stěhovala z místa na místo, než se usadila ve vesnici Leonding. Hitler v té době navštěvoval nejméně pět základních škol. Jeho výsledky na základních školách byly slibné, ale vše se změnilo na střední škole, kde v některých předmětech vynikal, ale některé předměty sabotoval. Předměty, které ho nezajímali, ignoroval. V době, kdy navštěvoval školu v benediktýnském klášteře v Lanbachu, zpíval ve sboru a chtěl se stát knězem. Veliký vliv na formování prvních Hitlerových nacionalistických názorů měl jeho učitel dějepisu Leopold Pötsch. V té době se upnuly ambice Adolfa Hitlera k výtvarnému umění, ale jeho otec to nechtěl připustit, protože plánoval pro syna kariéru státního úředníka. Avšak jeho otec zemřel 3. ledna 1903 na srdeční infarkt a Hitlerovy už nic nestálo na cestě za svým snem. Na střední škole jeho výsledky nebyly nijak dobré. V roce 1907 onemocněl těžkou chorobou a musel opustit nadobro školu. Ještě ten rok se pokusil dvakrát neúspěšně dostat se na Akademii výtvarných umění ve Vídni. To mu bylo 17 let. Rektor Sigmund le Allemand mu proto doporučil studium architektury, k tomu mu však chyběla maturita.
21. prosince 1907 zemřela Hitlerova matka Klára na rakovinu prsu. Hitler byl smrtí své matky velmi zdrcen. Po této tragické události se nadobro odstěhoval do Vídně. Zde bydlel v Mužském domově a v různých ubytovnách pro chudé. Přes den maloval své akvarely, které pro něho prodával jeden jeho spolubydlící. Hitler miloval opery Richarda Wagnera, na které chodil občas po večerech. K tomu mnoho četl a zabýval se o politické otázky. Jak sám Hitler tvrdil, ve Vídni věnoval pozornost především významu sociální otázky. V těchto letech se stal jak ostrým protivníkem marxismu, tak i Židů. Z počátku sice byl nakloněn sociální demokracii, zvláště kvůli té skutečnosti, že se zasazovali o zlepšení životních podmínek dělníků, ale to, že se nakonec stal ostrým nepřítelem marxismu, souviselo s jeho rostoucí nenávistí proti Židům. Viděl nakonec v marxismu pouze nástroj židovstva, který se při vhodném využití sociálních a hospodářských problémů doby pokusí získat dělnictvo pro své účely. V roce 1913 se odstěhoval do Mnichova. Toto odůvodňuje tím, že se chtěl vyhnout službě v rakouské armádě. Důvodem k tomu nebyl jeho pacifismus, ale touha být svým vlastním pánem. Ovšem povinnosti neunikl a v Mnichově roku 1914 obdržel pozvání k odvodu. Vzhledem k svým rétorickým schopnostem přesvědčil komisi, že nemůže vykonávat službu, a tak byl uznán neschopen služby a nebyl odveden. I přes to se dva týdny po vypuknutí 1. Světové války sám přihlásil jako dobrovolník k dělostřeleckému regimentu bavorské armády. Hitler byl statečný voják. V prosinci 1914 obdržel " Železný kříž II. třídy" a v srpnu 1918 " Železný kříž I. třídy". Na podzim roku 1918 byl odvezen po otravě plynem (v bitvě u města Yper) do lazaretu v Pomořanech. Zde se dozvěděl o revoluci, která 9. listopadu vedla k abdikaci císaře. Měl pocit, že pád Německa nelze vysvětlit obvyklými metodami. Ještě když býval ve Vídni, seznámil se s myšlenkami německých nacionalistických extremistů, kteří se obraceli k tradiční myšlence o vykořisťovatelích a ničitelích nordického světa - Židech. Hi tler se ocitl na konci první světové války desorientovaný. V armádě měl svoji úlohu, ale nyní neměl kam jít. Většina kamarádů se vrátila do svého zaměstnání, ale Hitler nebyl ničím vyučen. Reichswehr ho nasadila jako důstojníka do objasňovacího oddělení a v této funkci byl pověřen, aby navštívil shromáždění tehdy malé bezvýznamné skupiny, která se jmenovala "Německá dělnická strana". V té době neměla strana, kterou založil Anton Drexler, nikdy více než 50 členů.
Adolf Hitler v NSDAP
Tato Německá dělnická strana (Deutsche Arbeiterpartei-DAP) byla roku 1919 tvořena nevýraznými silami. Jednalo se spíše o malou a nevýznamnou skupinu, kterou sotva kdo znal. Hitler se ten večer při proslovu jednoho řečníka, který navrhl odpojení Bavorska od Německa, vymrštil a pronesl tak ohnivý proslov, že okamžitě zaujal všechny, a tak Drexler mu na odchodu nabídl členství ve straně. Hitler do ní vstoupil a rychle změnil její klubový charakter. Začal organizovat shromáždění, na nichž vystupoval jako řečník a sám v ulicích rozdával letáky. Na dalším shromáždění NSDAP 29. července Hitler vysvětlil, že řešení pro Německo nepřijde z parlamentu, ale z revoluce. V tom, že Německo může být obnoveno pouze radikálními změnami, ho podporovala i bavorská zemská politika.
V roce 1920 si vzal na starost stranickou propagandu a 24. února 1920 ve Festsaalu slavného Hofbräuhausu pronesl ve svém proslovu „neměnných“ 25 bodů programu DAP, ve kterém formuloval poprvé veřejně antisemitská opatření, vytvoření Velkého Německa, silnou centrální vládu, odmítnutí Versaillských dohod, zestátnění velkých kartelů a trest smrti pro lichváře. Od toho dne se strana jmenovala " Národně socialistická německá dělnická strana". V témže roce Hitler začal pro stranu používat prastaré kultovní znamení, symbol hákového kříže.
Vedle národních a antisemitských hesel hrála v Hitlerových řečech důležitou roli také propagace sociálně politických požadavků. Zaměňování nacionalistických a socialistických hesel našlo u mnoha posluchačů odezvu. Stále více lidí spojovalo NSDAP především se jménem Hitler. Ve straně mu bylo nabízeno předsednické heslo, ale on odmítal, viděl svoji úlohu především v propagandě. V červenci 1921 Hitler neočekávaně vystoupil ze strany a stanovil ultimativní požadavky, na nichž závisel jeho návrat.
Hitlerovi podmínky byly stranou přijaty. Na shromáždění NSDAP dne 29. července vysvětlil Hitler, že hnutí stojí na radikálně revoluční půdě a že řešení pro Německo nemůže přijít od parlamentu, nýbrž od revoluce. Hitler si přestavoval v těchto letech revoluci ještě jako násilný akt. V názoru, že Německo může být obnoveno pouze převratem, ho posilovala bavorská zemská politika na podzim roku 1923.
Na podzim 1923 se Hitler cítil natolik silný, že chtěl stále více podnikat nějaké kroky k prosazení svých cílů. Odhodlal se proto převzít moc v Bavorsku. Došlo k tzv. „pivnímu puči“. 8. listopadu roku 1923 nechal jednotkami SA a Jungssturmu obklíčit Měšťanský pivovar v Mnichově, ve kterém se konala veřejná schůze separatisticky orientovaných politiků.
V roce 1923 došlo ke sporům mezi vládou v Berlíně a bavorskou vládou, která usilovala o faktickou samostatnost s pravicovou diktaturou. Při těchto sporech byla Berlínem NSDAP zakázána, ale Bavorsko tuto skutečnost odmítlo přijmout. V listopadu tohoto roku se kolem Hitlera shromáždila skupina mužů, mezi nimi Hermann Göring, Rudolf Hess, Ernst Röhm a Alfred Rosenberg, kteří se rozhodli provést ozbrojený puč. Hitler se pokusil převzít moc (8. a 9. listopadu), ale tento pokus byl prakticky ihned zmařen bavorskou policií. Po tomto kroku byl odsouzen za velezradu k pěti letům ve vězení v Landsbergu, již 20. prosince 1924 byl však podmínečně propuštěn. Ve vězení nadiktoval svoji knihu Mein Kampf (Můj boj), kde Hitler popsal své cíle, projevil se zde jeho vyhraněný antisemitismus, rasismus a ukázal zde svoji představu o vůdčí roli nordické rasy.
Po jeho propuštění z věznice byla situace nepříznivá jak pro něj, tak pro jeho věc. Začala fáze ve vývoji Výmarské republiky. Do roku 1923 vytvořily politické zmatky, zahraničně politická situace Německa a v neposlední řadě inflace příznivou půdu pro radikální propagandu komunistů a národních socialistů.
Zákaz NSDAP a jejich novin, pokus o vykázání Hitlera z Německa netrvaly dlouho, v roce 1925 by v Bavorsku zrušen výjimečný stav. Avšak byla sebrána Hitlerovi jeho nejmocnější zbraň, dostal zákaz veřejných projevů. K Bavorsku se přidaly další země a po další dva roky nemohl Hitler přednášet své projevy ve většině zemí říše.
Vzestup
Po skončení úředního období prezidenta Hindenburga se Adolf Hitler rozhodl kandidovat na prezidenta. V té době již NSDAP obsadila klíčové posty v německé vládě. Zároveň byl Hitler i nadále bohatě podporován německými průmyslovými a obchodními magnáty. To mu umožňovalo spolu s Goebelsem uskutečnit bombastickou volební kampaň, během které vyvinul samotný Hitler obrovské úsilí (jako první politik používal k přepravě po Německu letadlo, a stihl tak promluvit i na čtyřech shromážděních během jednoho dne). Přesto se mu nepodařilo zvítězit. V prvním kole získal 30,1 % hlasů, zatímco Hindenburg 49,6 %. Ostatní dva kandidáti zůstali s velkým odstupem vzadu. Protože ani jeden kandidát nezískal nadpoloviční většinu, rozhodovalo se ve druhém kole. Ve druhém kole získal 36 % hlasů a Hindenburg přes 53 %, což ukazuje, že si větší část národa Hitlera jako prezidenta nepřála.
Po neúspěšných pokusech ve vedení vlády kancléři Brünningem, von Papenem a Schlachtem se Hindenburg rozhodl jmenovat říšským kancléřem Adolfa Hitlera. Dne 31. ledna 1933 ho říšský prezident Hindenburg jmenoval říšským kancléřem. Poté, co se A. Hitler dostal k moci, začal uskutečňovat svoji politiku a pokoušel se zlikvidovat své odpůrce. Požár Říšského sněmu z 27. února, který zinscenovali sami nacisté, mu poskytl příležitost začít s útokem na komunisty.
O Hitlerově ekonomické politice se nedá vůbec hovořit, neboť on sám ekonomickým problémům nerozuměl a ani o ně nejevil sebemenší zájem.
Díky tajnému rozšiřování zbrojní výroby, budování silnic a nových továren se mu však podařilo výrazně snížit nezaměstnanost, inflaci a zvýšit životní úroveň průměrné německé domácnosti. Stále silnější směřování německé ekonomiky na zbrojní výrobu však nevyhnutelně vedlo k vypuknutí války. Neboť i když se ministr hospodářství Hjalmar Schacht snažil zvyšováním emise bankovek a vydáváním státních obligací získávat pro Hitlera více peněz, nedostatek devizových a zlatých rezerv by musel nakonec vést ke zhroucení německé ekonomiky.
V roce 1934 se Hitler rozhodl zbavit těch členů SA a NSDAP, kteří stále ještě věřili v socialistickou revoluci a svým násilím začali znervózňovat voliče i konzervativní obchodní kruhy, které tajně podporovaly Hitlera. Zároveň byly SA velkou překážkou na cestě sbližování Hitlera a tradičně konzervativního reichshweru (říšské armády). Hitler si uvědomoval, že bez podpory armády a jejích důstojníků se mu nemůže podařit skutečné se dostat k moci. Zavraždění mnoha politických odpůrců, konkurentů ve vlastní straně a především Röhma vešlo do dějin jako Noc dlouhých nožů.
1. srpna 1934 se Hitlerovi podařilo prosadit spojení úřadu říšského prezidenta a říšského kancléře, den nato zemřel prezident Hindenburg. Tímto se Hitler stal prakticky neomezeným vládcem Německa.
Roku 1936 a 1937 došlo k vypracování plánů, které vedly k tomu, že 12. března 1938 Hitler vynutil souhlas rakouského kancléře k obsazení Rakouska a německá vojska okupovala Rakousko.
4. února 1938 propustil Fritsche a sám se stal vrchním velitelem ozbrojených sil. Přímo ovládal nejen politiku státu, ale i celou vojenskou mašinérii.
V polovině srpna se rozhodl Hitler do měsíce napadnout Polsko. Celé snažení bylo zaměřeno na to, aby bylo Polsko izolováno a bylo zabráněno vpádu západních mocností. Tomu sloužilo uzavření německo-sovětského paktu o nenapadení z 23. srpna. Rozhodující pasáž zněla: "V případě, že jedna ze stran uzavírajících smlouvu by se měla stát předmětem válečných jednání, ze strany třetí moci, nebude druhá ze stran uzavírajících smlouvu podporovat tuto třetí moc."
2. světová válka
Navzdory vyhlášení záruk Polsku, Anglie a Francie z počátku nezasáhly, když Hitlerovi armády napadly Polsko. A hned 17. září vpochodovala ruská armáda do východního Polska. 28. září podepsali sovětský ministr zahraničních věcí Molotov a jeho německý kolega Ribberntrop společné německo-sovětské prohlášení a tajný dodatečný protokol, kde bylo rozdělení sfér zájmů, dojednané mezi oběma státy. Začala válka.
Hitlerovo vojenské řízení válečných operací bylo méně úspěšné než jeho politická aktivita, některé jeho chyby se ve válce projevily zásadním způsobem.
Svět zděšen německým vzestupem se náhle Hitlera zalekl. Ten chtěl uzavřít s Británií mír, ale unikla mu ona závratná proměna, k níž došlo ve Velké Británii i celém světě: nechápal jak se ti, kteří tak usilovně prahli po míru, mohli přes noc změnit v neúnavné bojovníky, jimž šlo jen a jen o vítězství. Hitlerovi se nepodařilo Británii udusit ani přemoci. Bylo jasné, že ostrov vydrží až do konce. Bez převahy na moři a ve vzduchu se německé armády přes kanál La Manche dostat nemohly.
A tak Hitler soustředil své síly na Sovětský svaz. Začala nacistická vojenská operace Barbarossa v Sovětském svazu. Zpočátku se vyvíjela slibně, přesto však nedosáhla toho roku stanovených cílů. Následujícího roku sice německé jednotky postupovali dál, přesto došlo na konci roku k obratu u Stalingradu. Rok 1943 byl bodem obratu ve válce, toho roku se začala válka pro třetí říši vyvíjet nepříznivě, změna na východní frontě nenastala ani po nacistické ofenzívě u Kurska.
Pád
20. července 1944 jen těsně unikl atentátu. 20. dubna 1945 měl 56. narozeniny. Adolf Hitler byl ke konci války ve velmi špatném psychickém i fyzické stavu. Není přesně jasno, zda to bylo zapříčiněno Parkinsonovou nemocí nebo vlivem užívání velkého množství silných léků, které užíval v hypochondrických záchvatech. Dalo by se říci, že on sám byl dítětem štěstěny. Z bezvýznamného malíře akvarelů, se základním vzděláním, se stal člověk, který převrátil ve 30. a 40. letech svět naruby. 30. dubna 1945, spáchal sebevraždu rozkousnutím ampulky kyanidu při současném stisknutí spouště pistole (Walther PPK). Jeho novomanželka Eva Braunová spáchala sebevraždu hned po něm. Hitler učinil poslední vůli 29. dubna 1945 v časných ranních hodinách. Ta končí větou: "Především zavazuji představitele národa a celou jeho družinu k pečlivému dodržování rasových zákonů a nemilosrdnému odporu proti světovému traviči všech národů, mezinárodnímu židovstvu." Jejich těla byla potom vynesena do jednoho z kráterů před bunkrem, polita benzínem a spálena. V noci ze 7. května na 8. května 1945 dobyly Berlín jednotky sovětské armády a 8. května 1945 ve 23:03 byla podepsána kapitulace Německa.
Dlouhá léta se vedly spory, jestli se Hitler skutečně zavraždil či zda se mu přeci jen nepodařilo z obklíčeného Berlína uprchnout. Dnešní moderní poznatky naznačují, že Hitler skutečně v Berlíně zemřel a že byly jeho ostatky částečně spáleny. Část jeho lebeční kosti je do dnešních dnů v archivech Moskvy. Německé armádě tehdy docházelo palivo, a tak musel dát jeden z Hitlerových generálů rozkaz, aby vzali palivo z aut na parkovištích, aby mohli těla Adolfa Hitlera a Evy Braunové spálit.
