Jdi na obsah Jdi na menu
 


ROK 1939


Německá Expanze

Na konci třicátých let se svět postupně rozdělil na několik táborů. Na jedné straně bylo nacistické Německo, které se evidentně snažilo rozšířit své území (tzv. Lebensraum - životní prostor) a také fašistická Itálie se stejným cílem jako její německý spojenec. Na straně druhé stály dvě vítězné dohodové mocnosti z první světové války. Velká Británie a Francie se snažily s Německem vyjednávat a uplatňovaly vůči němu tzv. politiku Appeasementu (usmíření, upokojení - ustupování západních zemí vůči Hitlerově politice). Velká Británie a Francie měly navíc tichou podporu ze strany USA.

První německá expanze směřovala na jihovýchod. Německý soused a v první světové válce věrný spojenec, Rakousko, bylo lákavým cílem. V Rakousku existovala silná nacistická strana, kterou Hitler z Německa podporoval jak finančními prostředky tak i lidmi a materiálem. Němečtí a rakouští nacisté chtěli obě země spojit již počátkem 30. let, ale pokus o nacistický puč v Rakousku v roce 1934 selhal. Díky hrozbě vstupu německý vojsk na rakouské území a i díky pasivitě spojenců byl rakouský kancléř Kurt Schuschnigg nucen v roce 1938 odstoupit ve prospěch nacistického vůdce Arthura Seyss-Inquarta. Vzájemná dohoda mezi Hitlerem a Seyss-Inquartem umožnila vstup německých vojsk (tzv. anšlus) na rakouské území. 13. března 1938 bylo formálně vyhlášeno sjednocení obou zemí

Dalším cílem se stal malý, ale ekonomicky i politicky silný stát střední Evropy, Československo. I zde existovala silná nacistická strana, která měla největší podporu na hranicích s Německem, kde žila velká německá menšina. Této oblasti se říkalo Sudety. Po vyjednávání představitelů Německa, Itálie, Velké Británie a Francie v Mnichově (tato jednání probíhala bez účasti Československa) byly Sudety podstoupeny Německu ve snaze zachovat evropský mír. Obsazení Sudet ale Hitlerovi nestačilo, a proto 15. března 1939 obsadila německá vojska zbytek Československa a vyhlásila Protektorát Čechy a Morava. Tento Hitlerův krok sice spojence pobouřil, nicméně důsledkem bylo pouze vyhlášení záruk, že se spojenci postaví na stranu Polska, pokud jej Německo napadne. Den před obsazením Čech a Moravy seod Československa oddělilo Slovesko a pod vedením tamních nacistů vyhlásilo samostatný Slovenský stát.

Po Československu přišlo na řadu Polsko. Hitler se snažil získat svobodné přístavní město Gdaňsk. Poláci to samozřejmě odmítali a připravovali se na válku s Německem. Po několika přestřelkách na hranicích za účasti německých oddílů Brandenburg se situace velmi vyostřila. Nikdo ze spojenců v té době netušil, že Hitler plánuje válku v Polsku.

Polsko

1. září propukla 2. světová válka. Německo vtrhlo na polské území a bez větších problémů zlikvidovalo malou a špatně vyzbrojenou polskou armádu. Ale nebylo to pouze Německo, kdo na Polsko zaútočil. Němci totiž 23. srpna 1939 podepsali se sovětským Ruskem tzv. Pakt o neútočení. Součástí této dohody bylo také rozdělení polského území mezi oba státy. Ruští i němečtí okupanti se dopouštěli brutálních zvěrstev na civilním obyvatelstvu. Nejvíce byla pronásledována a likvidována polská inteligence (učitelé, vysokoškoláci, atd..) a důstojníci polské armády, kteří nestačili utéct před okupanty do Francie nebo Velké Británie.

Sovětský svaz obsadil kromě Polska také pobaltské státy (Lotyšsko, Litvu a Estonsko). Jeho dalším cílem se mělo stát Finsko.

Západ

Mezitím co v Polsku zuřila válka, Velká Británie a Francie prováděly mobilizaci. Přestože obě tyto mocnosti vyhlásily Německu válku, nezaútočily na slabé německé příhraniční obranné pásmo. I díky této spojenecké nečinnosti mohla německá armáda Polsko obsadit (pro tento spojenecký postoj se vžilo označení Sedící válka).